EU a energetika - Evropská společenství pro atomovou energii, energetická politika EU

k navigaci

Počátek v 50. letech

V počátcích procesu budování Evropy se vytvářely institucionální rámce pro oblast uhelného průmyslu a pro jadernou energetiku. V roce 1951 bylo založeno Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), jehož platnost vypršela 31. prosince 2002; v roce 1957 pak bylo založeno Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom).

Ve smlouvách, které následovaly, nebyla otázka právní báze energetické politiky Společenství dále řešena - její principy nadále spočívají na smlouvě Evropského společenství pro atomovou energii a na množství ustanovení obsažených v kapitolách "vnitřní trh" a "životní prostředí".

Za současné energetické situace stojí před Evropskou unií řada důležitých úkolů a problémů, kromě jiného otvírání trhů s plynem a elektřinou, snižování energetické závislosti Evropské unie, řešení jaderné bezpečnosti a poskytnutí příslušných bezpečnostních záruk.

Euratom

Evropské společenství pro atomovou energii bylo založeno Římskými smlouvami; ty byly podepsány 25. 3. 1957 a v platnost vstoupily 1. 1. 1958. Zakládajícími členy se staly Francie, Německo, Itálie, Belgie, Holandsko a Lucembursko.

Cílem Euroatomu je koordinovat výzkumné aktivity v oblasti jaderné energie, vytvářet společný trh pro jaderné palivo a dohlížet na jaderný průmysl v členských zemích tak, aby byla zajištěna ochrana obyvatelstva. V roce 1967 došlo ke sloučení institucí Euroatomu s institucemi ostatních evropských společenství.

Se vstupem ČR do EU spadá do kompetence Euratom Supply Agency odsouhlasení všech uzavíraných dodávkových smluv na uran a jaderné materiály. V souvislosti s tím byla splněna povinnost předložit k uznání i veškeré dosavadní smlouvy. Rovněž jsou nově Euratomu hlášeny i veškeré dodávky jaderných materiálů a paliva.

Přístup ČR

V souvislosti s energetickou politikou EU se pro ČR stala významnou jaderná energetika. Česká republika ve svém pozičním dokumentu prohlásila, že je schopna splnit požadavky evropského práva v oblasti jaderné energetiky, zejména acquis Smlouvy o Euratomu. Tím je především režim zacházení s radioaktivními materiály a ochrana osob před ionizujícím zářením. Do komunitárního acquis ale nepatří povolování výstavby jaderných elektráren ani stanovení jejich bezpečnostních standardů. Ty se řídí národními právními řády a mezinárodním právem, zejména vícestrannými či dvoustrannými mezinárodními dohodami (např. Úmluva o jaderné bezpečnosti). Na evropské úrovni se již objevily návrhy zavést pro jaderné elektrárny v EU jednotné bezpečnostní standardy. Podobné harmonizační pokusy se však nesetkaly s velkým pochopením (Francie, Velká Británie).

Energetická politika Evropské unie

Výchozím dokumentem pro současnou energetickou politiku EU je tzv. Bílá kniha o energetické politice pro EU, vydaná v roce 1995. Tento dokument definuje tři základní cíle, na které by se energetická politika EU měla v následujících letech zaměřit:

Zároveň se energetická politika EU zaměřuje na další snižování závislosti EU na dovozu energie nebo energetických zdrojů především prostřednictvím efektivnějšího využívání svých vlastních zdrojů. Za tímto účelem EU v dané oblasti finančně podporuje výzkumné projekty.

Enviromentální aspekty energetické politiky

Výroba a distribuce energie jsou schopny výrazně poškodit životní prostředí. Aktivity na úrovni EU se proto zaměřují na standardy pro výrobní postupy při získávání energie, standardy pro výrobky a průmyslové obory náročné na spotřebu energie a na programy podporující úspory energií nebo energii z obnovitelných zdrojů.

Na úrovni EU existují v současnosti programy SAV (podpora úspor energie), SYNERGY (podpora mezinárodní spolupráce v energetickém sektoru), ALTENER (podpora využívání obnovitelných zdrojů energie), SURE (bezpečná přeprava radioaktivních materiálů), ETAP (výzkumný projekt pro studie, analýzy a předpovědi v oblasti energetiky) a CARNOT (moderní a účinné využití pevných paliv).

U vybraných domácích výrobků zavádí evropské právo povinnost prodejce informovat zákazníky o výši elektrické spotřeby výrobku. Podobný cíl sleduje povinnost i poskytovat informace o energetickém režimu budov. Energetické politiky se dotýká i evropská úprava složení pohonných hmot (např. povolený obsah olova a síry) nebo povinnost členských států zajistit prodej bezolovnatého benzínu.

Snaha o podporu výroby energie z obnovitelných zdrojů je dosud úspěšná pouze omezeně. Výroba energie ve vodních a větrných elektrárnách hraje výraznější roli pouze v Rakousku (62 % vlastní spotřeby elektřiny), Švédsku (55 %), Finsku (31 %), Portugalsku (27 %), Španělsku (21 %) a Itálii (17 %) a. Obecně však stále dominuje výroba elektřiny z neobnovitelných zdrojů.

Evropská agentura pro životní prostředí

Koordinační pracoviště Evropská agentura pro životní prostředí bylo založeno v roce 1993. Jeho sídlem je Kodaň. Agentura shromažďuje a vyhodnocuje údaje o životním prostředí ze všech členských států EU. Jejím úkolem je také koordinovat národní, regionální a veřejné organizace pro ochranu životního prostředí a vyhodnocovat údaje, které jí tyto organizace poskytují. Kromě toho udržuje v otázkách ochrany životního prostředí styky s jinými mezinárodními organizacemi. Činnost Evropské agentury pro životní prostředí zahrnuje také práce na programu ES CORINE.

Největší znečišťovatelé a Kjótský protokol

V rámci EU zůstává jednoznačně největším znečišťovatelem ovzduší Německo. Ve srovnání s rokem 1990 sice zaznamenalo pokles emisí o 19 %, z valné části se tak však stalo díky zastavení "socialistických" provozů v bývalé NDR. Tento zdroj poklesu je ale už vyčerpán a není jasné, jak chce Berlín dosáhnout přijatého cíle - snížit do roku 2010 emise skleníkových plynů o 33,6 %.

Závazky z Kjótských protokolů neplní ani Rakousko. V Česku množství vypouštěného CO2 kleslo z necelých 195 miliónů v roce 1990 na 148 miliónů tun v roce 2006. Za stejnou dobu Rakousko místo slíbeného snižování z 79 miliónů tun registrovalo vzestup na 91 miliónů tun., Přitom se zavázalo ke snížení do roku 2010 o 13 %.

Podle odhadu OSN dosáhne EU jako celek do roku 2010 snížení emisí jen o 0,6 %, ačkoli podle Kjótských protokolů by to mělo k roku 2012 být 8 %. Většinu poklesu přitom Unii zajistí přijetí kandidátských zemí.

nahoru